XXXV.(...o vděčnosti...)
Vždyť ani nevím
jak ti poděkovat
že tam, kde zatáhla bych oponu
a propustila herce
tys začal znova
s galantní přestávkou
jen pro mne -
- pomatence.
A s grácií
jsi připomněl tu roli
co jsem ji málem zapomněla
co jsem ji chtěla vyhnat
z těla
i zmysli
- zkrátka ze všeho.
Tak díky, žes mi nedovolil
přepsat ten kus
a že jsme neztratili
jeden sám sebe
a ani jeden druhého.
|