XVI.(...o probdělé noci...)
Zase tu sedím
chtěla jsem pracovat
mám vždycky hodně práce
však to víš nejlíp sám
jak přijde večer
že trochu sem a trochu tam
a taky támhle bych v krátku ruku přiložila.
Jsem přece hrozný dříč.
No, znáš mě,
vždyť konec konců,
jsi jediný,
kdo četl si mne od začátku.
A teď jsi pryč.
A místo tebe
se mnou bdí čtyři stěny
a místo díla jenom krátce
rybařím v stíti. Nachytám
si tvoje stopy
že byl jsi tady, taky tam.
Pak půjdu spát. Vždyť noc už pokročila.
Na obsah
|