Linux pro úplné začátečníky 2.Co je to grafické rozhraní a proč je jich tolik, seriál
pro root.cz, 2.díl, 5.9.2000
Na rozdíl od jiných operačních systémů není v Linuxu nijak
přesně určeno, jak má vlastně vypadat. Můžete pracovat jen v
textovém režimu, tedy nejčastěji s černou obrazovkou a bílým
textem, můžete se ale také rozhodnout pro tzv. grafické rozhraní:
nějaký systém oken s nabídkami ovladatelný poměrně snadno
myší. Tato varianta je asi pravděpodobnější. Linux není se svým
grafickým rozhraním nijak pevně srostlý, proto jich vzniklo v jeho
historii také hned několik. Na rozdíl od operačního systému
Windows, který se o svá okna stará přímo samostatně a není bez
nich schopen pracovat, Linux k vykreslování a řízení oken používá
pomocný program. Tomuto programu se říká X-server. Ten se posadí
mezi vás a vlastní systém. Číhá na všechny stisky vašeho myšího
tlačítka stejně jako na vstupy z klávesnice. Kreslí okna a maluje
nabídky. A protože je toho pro něj hodně, spouští si ještě další
pomocný program: správce oken. Správce oken určuje, jak okna
vypadají, jak spolu spolupracují, jak se ovládají.
X-server existuje pro Linux prakticky jen jeden. Zato mezi
správci oken si můžete vybrat. Nejstarší vycházejí z různých
grafických podob komerčních Unixů jako například fvwm. Ovládají se
velmi podobně jako unixová rozhraní, což bývá pro uživatele
odkojeného Windows někdy těžké. Dnes se nejčastěji používají
především dvě komplexní rozhraní: KDE a GNOME. Jsou to správci
oken doplnění o různé grafické nástroje pro práci se soubory,
diskem nebo Internetem. Pracovní plochu mají rozčleněnou do
různých nabídek a jsou vybaveny nějakým pěkným nástrojem pro
nastavení svých vlastností. Zase není snadné říci, zda je
jednoznačně lepší KDE nebo GNOME. Oboje má své výhody i
nevýhody. Ovládání i vzhled obou je velmi podobné
Windows. Doporučuji zkusit pohrát si s oběma a potom se
rozhodnout.
K přepínání mezi jednotlivými rozhraními je nejlepší
používat program switchdesk.
|
KDE
Zkratka KDE znamená K Desktop Environment, česky bychom
mohli říci třeba K pracovní prostředí. Je-li nějaký program
určen pro KDE, s velkou pravděpodobností jeho název začíná na
písmeno k: jednoduchý textový editor se jmenuje kedit, nástroj
pro navázání spojení pomocí modemu a protokolu ppp kppp
atd.
Podobně jako ve Windows je i zde pracovní plocha lemovaná
panelem a tzv. pruhem úloh, kde se zobrazují právě spuštěné
programy. Na pracovní plochu můžete umístit nejrůznější ikony
pro rychlé spouštění aplikací. Přímo z panelu se také spouští
tzv. K menu, neboli hlavní nabídka obsahující všechny aplikace
pro KDE, které máte nainstalované. Pro úpravu vlastností
pracovní plochy slouží Ovládací centrum, neboli program
kcontrol. Najdete jej v K menu, nebo jej můžete spustit ikonou z
panelu.
Ovládací centrum je obdobou Ovládacích panelů ve
Windows. Je zde jen jeden podstatný rozdíl: v Ovládacím centru
nastavíte jen vlastnosti grafického rozhraní: barvu pozadí
obrazovky, vlastnosti oken, klávesnici, použitá písma nebo
zvukové efekty. Zde si také vybíráte, jakou klávesnici budete
používat, vyberete-li jich více (typicky česká a anglická),
můžete také určit, jakou klávesovou zkratkou mezi nimi
přepínat. Dále můžete definovat své vlastní klávesové zkratky
pro většinu obecných operací KDE, jako je otevírání a zavírání
oken nebo změna jejich velikosti.
Pracovat můžete hned na několika různých pracovních
plochách (maximálně osm), mezi kterými se můžete přepínat pomocí
tlačítek v hlavním panelu.
Standardními součástmi KDE je prohlížeč kfm, sloužící
jednak jako správce souborů a jednak jako jednoduchý webový
prohlížeč (není schopen zpracovávat dynamicky generované
stránky) [chybí podpora JavaScriptu, Javy, DHTML, CSS, atd. -
pozn. redakce], dále přehrávač CD kscd, jednoduchý textový
editor kedit, správcem procesů kpm, nástrojem pro snadné
připojení pomocí modemu kppp a řadou dalších.
|
GNOME
I název GNOME je zkratkou. Skrývá se za ní GNU Network
Object Model Environment. Na první pohled si je KDE a GNOME
docela podobné: i zde se na pracovní ploše nachází panel s
ikonami a tlačítkem pro vyvolání hlavního menu. Neexistuje zde
samostatný pruh úloh: ikony spuštěných programů jsou umístěny
přímo v panelu.
Nástroji pro nastavení vlastností pracovní plochy a oken
se říká řídící centrum nebo ovládací centrum, vlastní program se
jmenuje gnomecc. Spustíte jej opět buď z menu nebo z
panelu. Ovládání je podobné jako v KDE, jediné, co zde
nenastavíte je jazyk a přepínač klávesnice. Ve většině
distribucí lze vzhled vaší pracovní plochy poměrně snadno měnit
pomocí mnoha různých předinstalovaných barevných témat. Ke
správě témat slouží také ovládací centrum. Já osobně považuji
Ovládací centrum KDE za trochu lepší.
I v GNOME máte k dispozici více než jednu pracovní plochu,
na rozdíl od KDE nejsou očíslované a navazují plynule jedna na
druhou. Mezi pracovními plochami se přepíná v panelu.
GNOME je vybaveno také vlastními aplikacemi: je zde
grafický správce souborů GNU Midnight Commander (najdete jej v
menu) nebo velmi užitečným programem gnorpm sloužícím pro práci
s rpm balíčky. Ty se používají v distribuci RedHat a
distribucích odvozených. Spektrum programů určených pro GNOME je
vcelku podobné jako u KDE.
|