LenkaKT L.M.A.T.

Ejhle, lidé!

O zajímavé komunitě lidí sdružených kolem serveru pismak.cz, swnet.cz 9.12.2001

Ať už si internetoví optimisté říkají co chtějí, stále ještě většinu aktivních uživatelů Internetu tvoří "lidé od počítačů". Raději pominu odborné servery pro vývojáře, správce sítí či příznivce některých programů a operačních systémů - to jsou místa, kde bych někoho jiného ani nečekala. Jenže - když počítače propojíme sítí, aby si lidé mohli lépe povídat o počítačích, zdá se mi to málo. S rozvojem Internetu se ale začaly objevovat i různé zájmové servery. Jeden z prvních, který nebyl o počítačích, byl věnován Járu Cimrmanovi. Jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že obsahuje povídky o tom, kterak velký Jára vymyslel Windows a počítač vůbec.

Další zájmovou skupinou, se kterou jsem díky Internetu nějakou dobu žila, byla první česká konference o potápění. Jenže, od potápění se pořád utíkalo ke konfiguraci poštovního klienta, k hlášením před viry a k diskusi o vhodném operačním systému. Ale právě díky téhle konferenci jsem poprvé zažila, jaké to je, potkat se s někým, koho znáte jenom jako nicku (ehm, pardon, podle nicku). Ale i ty nejzajímavější nicky byli zase jenom lidé od počítačů. Už mne to začínalo unavovat. Potřetí jsem to zkusila na jednom serveru o putování horami. Zas mě našli. Zase s námi po horách lezli tučňáci, zase se vymýtala okna a konfigurovali poštovní klienti. Znechucena jsem se zařekla, že již nikdy více.

Až jednou. Jednou naši redakci navštívil vcelku sympatický mladík s osobitým humorem. Takový milý, vtipný - člověk od počítačů. Prý je z Brna, v Praze byl jen na setkání písmáků, lidí ze serveru Písmák, serveru amatérských literátů. Hm. Jednou jsem si řekla ne. Jenže pak mi zvědavost nedala. Registrovala jsem se mezi ostatní autory a podlehla. Nejprve jsem četla díla ostatních a tu a tam utrousila kritiku. A psalo se o pocitech, o lásce, o životě - ale ne o počítačích! Diskutovalo se o rytmice, rýmu, gramatickém rýmu a dramaturgii povídky - ale ne o počítačích! Potom jsem vystavila kritice díla vlastní. Nakonec jsem se ponořila i do četu. A nepřestávala jsem se divit: povídala jsem si s básníky, literáty, kritiky, ale s žádnými lidmi od počítačů. Žádné konfigurace, instalace, žádná okna, žádní tučňáci. Tedy, až na pár výjimek. Časem jsem získala pár virtuálních známých. A pak jsem se začátkem prosince vypravila na první veřejné autorské čtení.

Sál jedné venkovské radnice. Parkety, ošoupaná sametová opona a pódium nadepsané J. K. Tyl. Jednoduchá scéna, stůl, dvě křesla, jedna židle, obraz na štaflích a ozdobný nápis Písmák na závěsu. Po straně sálu výstavka dětské keramiky a na zdech výkresy malované vodovkami. Venku je zima a trochu sychravo, v zákoutí dvora leží zbytky sněhu. Ticho, ticho a tma.

V sále je také tma, spíše pološero. Diváci na židličkách - je jich plný sál - vzhlížejí k pódiu, kde se střídá jeden recitátor za druhým. Jako na orloji. Přijít, uklonit, představit se a nebo rovnou začít. Někdo jen čte, někdo dokonce procítěně recituje. Někdo přichází nepřipraven, takový, jaký je, z jiných je cítit promyšlená příprava a stylizace do role básníka. Báseň střídá povídku a povídku zase hudební vystoupení. Opřená o stoly v zadní řadě upíjím z kalíšku víno a cítím se - až na to víno - jako na výročních představeních své základní školy doma na vsi. Je tu tak milo, tak domácky, tak... tak starosvětsky. Rozhlížím se kolem sebe a říkám si: "Tak kdepak je Myrinda? A kde je Alina?" A ony tu jsou, trochu jiné než jsem čekala, ale úžasné. A s nimi básníci, literáti a kritici. A žádný, ale žádný člověk od počítačů. Ach. Nastává nový věk Internetu. Konečně!

Autorkou tohoto webu je LenkaKT, alias Lenka Kosková-Třísková. Bádám a vyučuji na TU Liberec.

Poslední změna: 3. 3. 2011