Software za hubičku

Projekt Státní informační politiky ve vzdělávání není jen Internet do škol (Projekt III), i když oba projekty mnoha lidem splývají v jedno. Neméně částí SIVPZ je však i Projekt II nazvaný Vzdělávací software a informační zdroje. Právě v rámci projektu II jsou nyní školám zdarma nabízeny výukové programy.

Projekt II dlouho zůstával ve stínu Projektu III, snad kvůli výběrovému řízení na generálního dodavatele, které bylo vyhlášeno, zpochybněno, pozastaveno a znovu obnoveno. Přesto se na realizaci Projektu II pracuje a svou pozornost si rozhodně zaslouží. 20.11. 2001 totiž ministerstvo rozeslalo školám dopis s nabídkou prvních výukových programů. Výukové programy byly rozděleny do dvou velkých balíků, jeden je určen základním školám, druhý středním školám. Souhrnná cena všech programů v jednotlivých balících je 30.000 Kč.

Pronásobíte-li cenu balíku přibližným počtem možných žadatelů (v České republice je zhruba 13.000 středních a základních škol), vychází číslo v řádech desítek miliónů. Ředitelé škol neměli na rozhodování příliš mnoho času, o programy museli požádat nejpozději do 5. 12. 2001.

Na první pohled to vypadá skvěle - školy dostanou zdarma výukové programy. Jenže už na druhý pohled objevíte mnoho problémů. Sporný je už samotný výběr programů do jednotlivých balíků. Ve výběru jsou totiž obsaženy jen programy od pěti firem. Podstatnou částí obou balíků jsou výukové programy firmy LANGMaster, balík dále obsahuje slovníky Lingea, výukové programy firmy Silcom Multimedia, encyklopedie Diderot a titul Baltík firmy SGP. Sami učitelé si na výběr programů stěžují, v nabídce by rádi viděli například programy firmy Terasoft či tituly z nakladatelství Grada Publishing. Ministerstvo samo svůj výběr nijak nezdůvodnilo, podle informací, které jsem získala na bezplatné lince pro učitele, s výběrem pomáhalo Středisko multilicencí pracující při ministerstvu. Programy zřejmě vybrala nějaká komise expertů působící při ministerstvu, její existenci i důvody jejího rozhodnutí však ministerstvo pečlivě tají.

Dalším problémem je systém "všechno nebo nic". V rámci nabídky je možné získat jen celý balíček bez možnosti dalších změn. Některé školy však část nabízených titulů vlastní - v takovém případě se tedy zbytečně utrácejí peníze. Nevím, jestli ministerstvo při sestavování nabídky kontaktovalo školy a zjišťovalo, zda jsou schopné nabízené tituly opravdu ve výuce kvalifikovaně využít. Všichni učitelé a zástupci škol, s nimiž jsem o celé nabídce mluvila, o žádném průzkumu ministerstva neví. A ministerstvo mlčí.

Když jsem mluvila s učiteli, ptala jsem se, zda a proč nabídky využijí. Odpověď je ve všech případech stejná. Žadatelé si nejsou jisti, zda dokáží celý balík využít, ale je přece škoda nevzít, co někdo dává zadarmo. Kdyby však měli možnost získat místo balíku přímo oněch 30.000 Kč, naprostá většina dotazovaných by vybírala jinak nebo by peníze použila na něco jiného. Jenže nemůže. Naprostá většina dotazovaných také potvrdila, že programy ve výuce využijí jen zčásti. Důvodů je hned několik. Učební plán a osnovy nedávají příliš prostoru pro odskok do učebny a "hraní si" s encyklopedií či výukovým programem, učebny, v nichž je možné software instalovat, jsou často plně vytížené výukou informatiky, počítače škol nedosahují požadavků moderních multimediálních programů. A tak se utratí desítky miliónů korun, i když je pravděpodobné, že školy programy využijí jen zčásti, jestli je vůbec využijí.

Naprostý nedostatek informací, nedobytnost ministerstva a jeho nezájem o komunikaci se školami i s veřejností tak vede ke vzniku mnoha spekulací. Kdo a proč programy vybíral? Proč nebyl výběr nějak zdůvodněn? Proč podstatnou část nabídky tvoří programy jedné firmy? Ministerstvo rozdává výukové programy za hubičku. Jen bych ráda věděla, kdo koho vlastně políbil.

Poslední změna: 3. 3. 2011