Korsika, Bonifacio, září 1996

Městečko Bonifacio je nejjižnější a údajně nejkrásnější město na Korsice. Rozkládá se v malebném zálivu, kterému vévodí pevnost a jádro starého města, vystavěné na vysoké skále. Dole u moře jsou novější domky, restaurace a obchody. Pevnost je nádherná, plná romantických úzkých uliček a až kýčovitě nahuštěná fantastickými výhledy na moře. Od pevnosti vede pěšinka po útesech k majáku Pertussato. Doporučuji zvláště v podvečer při západu slunce. Naskytnou se vám holywoodské pohledy na vápencové útesy. K majáku je to, odhadem, tak čtyři kilometry. I maják stojí za návštěvu. Pán, který tam pracuje (jednou nás vezl stopem z města do kempu) je velmi milý a povídavý. Bohužel, mluví dost rychle a jenom francouzsky. Kemp, kde jsme bydleli (a myslím, že je tam v okolí jediný, ale nevím, nevím..) je na úplně nejjižnějším cípu Korsiky. Na Sardinii je to tak blizoučko, že je vidět na obzoru snad za každého počasí. Do městečka je to z kempu asi 8km, ale pokaždé se nám podařilo někoho stopnout. K moři je to z kempu tak deset až dvacet minut pěšky. Jednou jsme se svezli s českým taxikářem, který měl zapnutý taxametr. Pokud vás to zajímá, bylo by to za 100. (Při ceně 12,- za kilometr, asi jsou ty kilometry na Korsice nějak kratší nebo co :-)

Móře a živočichové

Pobřeží je skalnaté, dno písek. Šnorchlovat se docela dá a dá se i leccos zahlédnout - rybky i větší ryby, s trochou štěstí i chobotnička. Na konci srpna už bylo moře opravdu vyhřáté. Dalo se chodit do vody s 3mm monošortem i do větších hloubek. (Ale ve 30 už to za moc nestálo. To už bylo na monošort přece jenom dost studený.) Viditelnost dobrá. Doporučuji sestup hned kousek od přístavu u kempu, pod golfovým hřištěm. Golfový míček zdarma! (Na útesu nad mořem je totiž jedna jamka dost na kraji.) Moře je živé, k vidění jsou běžné středomořské ryby, chobotnice, sépie, murény. Dno je poseto ulitami ušní.

Kousek od přístavu u kempu je v moři útes, kde žijí široko daleko nejtlustší, největší a nejrozmazlenější kanicové. Dorůstají délky až 1,60m (ten, kterého jsme poměřovali byl opravdu stejně dlouhý jako já). Protože je to místní raritka, je lokalita hojně navštěvovaná. Už zdálky je téměř za každého počasí na hladině vidět chumel lodí. Ryby jsou, potvory, zvyklé na krmení. Nechápu, jak na to kdo přišel, ale největší pochoutkou kanice jsou vařená vejce. Sežere je i neloupaná, skořápky potom vyplive (otestováno!). Jsou to žebravé bestie, takže připlouvají ke každému potápěči a zkoumají, copak jim přinesl dobrého. Ve vymáhání dobrot jsou důslední a není dobré se moc upejpat s výdejem. Rybky jsou, přece jenom, docela veliké a když vás potom takový hladový drobeček přitiskne ke skále... A na závěr jedna rada: nesnažte se ve 30m vysypat vařená vejce z igelitového pytlíku. Nejde to, plavou.

Poslední změna: 3. 3. 2011