Linux pro úplné začátečníky 2.

Na rozdíl od jiných operačních systémů není v Linuxu nijak přesně určeno, jak má vlastně vypadat. Můžete pracovat jen v textovém režimu, tedy nejčastěji s černou obrazovkou a bílým textem, můžete se ale také rozhodnout pro tzv. grafické rozhraní: nějaký systém oken s nabídkami ovladatelný poměrně snadno myší. Tato varianta je asi pravděpodobnější. Linux není se svým grafickým rozhraním nijak pevně srostlý, proto jich vzniklo v jeho historii také hned několik. Na rozdíl od operačního systému Windows, který se o svá okna stará přímo samostatně a není bez nich schopen pracovat, Linux k vykreslování a řízení oken používá pomocný program. Tomuto programu se říká X-server. Ten se posadí mezi vás a vlastní systém. Číhá na všechny stisky vašeho myšího tlačítka stejně jako na vstupy z klávesnice. Kreslí okna a maluje nabídky. A protože je toho pro něj hodně, spouští si ještě další pomocný program: správce oken. Správce oken určuje, jak okna vypadají, jak spolu spolupracují, jak se ovládají.

X-server existuje pro Linux prakticky jen jeden. Zato mezi správci oken si můžete vybrat. Nejstarší vycházejí z různých grafických podob komerčních Unixů jako například fvwm. Ovládají se velmi podobně jako unixová rozhraní, což bývá pro uživatele odkojeného Windows někdy těžké. Dnes se nejčastěji používají především dvě komplexní rozhraní: KDE a GNOME. Jsou to správci oken doplnění o různé grafické nástroje pro práci se soubory, diskem nebo Internetem. Pracovní plochu mají rozčleněnou do různých nabídek a jsou vybaveny nějakým pěkným nástrojem pro nastavení svých vlastností. Zase není snadné říci, zda je jednoznačně lepší KDE nebo GNOME. Oboje má své výhody i nevýhody. Ovládání i vzhled obou je velmi podobné Windows. Doporučuji zkusit pohrát si s oběma a potom se rozhodnout.

K přepínání mezi jednotlivými rozhraními je nejlepší používat program switchdesk.

KDE

Zkratka KDE znamená K Desktop Environment, česky bychom mohli říci třeba K pracovní prostředí. Je-li nějaký program určen pro KDE, s velkou pravděpodobností jeho název začíná na písmeno k: jednoduchý textový editor se jmenuje kedit, nástroj pro navázání spojení pomocí modemu a protokolu ppp kppp atd.

Podobně jako ve Windows je i zde pracovní plocha lemovaná panelem a tzv. pruhem úloh, kde se zobrazují právě spuštěné programy. Na pracovní plochu můžete umístit nejrůznější ikony pro rychlé spouštění aplikací. Přímo z panelu se také spouští tzv. K menu, neboli hlavní nabídka obsahující všechny aplikace pro KDE, které máte nainstalované. Pro úpravu vlastností pracovní plochy slouží Ovládací centrum, neboli program kcontrol. Najdete jej v K menu, nebo jej můžete spustit ikonou z panelu.

Ovládací centrum je obdobou Ovládacích panelů ve Windows. Je zde jen jeden podstatný rozdíl: v Ovládacím centru nastavíte jen vlastnosti grafického rozhraní: barvu pozadí obrazovky, vlastnosti oken, klávesnici, použitá písma nebo zvukové efekty. Zde si také vybíráte, jakou klávesnici budete používat, vyberete-li jich více (typicky česká a anglická), můžete také určit, jakou klávesovou zkratkou mezi nimi přepínat. Dále můžete definovat své vlastní klávesové zkratky pro většinu obecných operací KDE, jako je otevírání a zavírání oken nebo změna jejich velikosti.

Pracovat můžete hned na několika různých pracovních plochách (maximálně osm), mezi kterými se můžete přepínat pomocí tlačítek v hlavním panelu.

Standardními součástmi KDE je prohlížeč kfm, sloužící jednak jako správce souborů a jednak jako jednoduchý webový prohlížeč (není schopen zpracovávat dynamicky generované stránky) [chybí podpora JavaScriptu, Javy, DHTML, CSS, atd. - pozn. redakce], dále přehrávač CD kscd, jednoduchý textový editor kedit, správcem procesů kpm, nástrojem pro snadné připojení pomocí modemu kppp a řadou dalších.

GNOME

I název GNOME je zkratkou. Skrývá se za ní GNU Network Object Model Environment. Na první pohled si je KDE a GNOME docela podobné: i zde se na pracovní ploše nachází panel s ikonami a tlačítkem pro vyvolání hlavního menu. Neexistuje zde samostatný pruh úloh: ikony spuštěných programů jsou umístěny přímo v panelu.

Nástroji pro nastavení vlastností pracovní plochy a oken se říká řídící centrum nebo ovládací centrum, vlastní program se jmenuje gnomecc. Spustíte jej opět buď z menu nebo z panelu. Ovládání je podobné jako v KDE, jediné, co zde nenastavíte je jazyk a přepínač klávesnice. Ve většině distribucí lze vzhled vaší pracovní plochy poměrně snadno měnit pomocí mnoha různých předinstalovaných barevných témat. Ke správě témat slouží také ovládací centrum. Já osobně považuji Ovládací centrum KDE za trochu lepší.

I v GNOME máte k dispozici více než jednu pracovní plochu, na rozdíl od KDE nejsou očíslované a navazují plynule jedna na druhou. Mezi pracovními plochami se přepíná v panelu.

GNOME je vybaveno také vlastními aplikacemi: je zde grafický správce souborů GNU Midnight Commander (najdete jej v menu) nebo velmi užitečným programem gnorpm sloužícím pro práci s rpm balíčky. Ty se používají v distribuci RedHat a distribucích odvozených. Spektrum programů určených pro GNOME je vcelku podobné jako u KDE.

Poslední změna: 3. 3. 2011