XXXII.(...o plevách...)
Je první noc
a rosa po kotníky zebe.
Jdu s hlavou sklopenou
- nesu ti v dlaních sebe.
Vím, není toho moc
mám dlaně děravé
a leccos cestou uteklo mi.
Klopýtám k tobě.
Jsem sama mezi stromy
nejistá, však plná úlevy
že s tím, co ztratila jsem
se oddělilo zrno od plevy.
|